LEECH - Sapperlot
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Severočeských SECRET OF DARKNESS jsem si poprvé všiml na loňském Basinfire Festu ve Spáleném Poříčí. Parta mladých kluků, na které při nástupu na pódium nebylo moc poznat, z kterého konce a jak moc zručně za to hodlá vzít, ovšem když spustila, donutila člověka všechny tyhle vnitřní ironické poznámky okamžitě a pokorně polknout. Podobně zvládnutý melodický death metal, jako z göteborgské pohlednice vymalovaný, není v našich končinách určitě často slýchaný, a tak jsem si po onom výborném koncertním setu sám pro sebe učinil poznámčičku, že téhle kapele se ještě musím podívat na upilovaný zoubek. Měsíc se pak s měsícem sešel, v říjnu hochům vyšlo debutové album „(In)humanity“ a (téměř vzápětí) jsem se s nimi spojil i já, abych jim položil několik otázek. Na „druhé straně“ byli zpěvák Vojta a kytarista David.
Zkuste nám krátce, stručně a výstižně zároveň představit SECRET OF DARKNESS...
Vojta: Mladí a ambiciózní, kteří si ovšem prošli napříč vyschlou pouští, vyzkoušeli si
jaké to je, upsat se labelu a vědět, že z kapely přitom odchází polovina členů a přesto to nevzdali a jdou dál. Navíc odcházení neustává ani v současné době, kdy mají dojednáno skvělé tour i mimo ČR, a přesto se loučí jeden z posledních tří původních členů, kytarista Karel.
David: Mladá kapela, hrající melodický death metal s prvky blacku, která má za sebou EP „…And The Dark Begins“ a právě vydanou novinku „(In)humanity“.
Kdo přišel s tím (bez urážky) poměrně klišovitým názvem a proč jste si jej nechali? Jiné varianty nebyly?
David: Já a Karel někdy před sedmi lety, kde jinde než v hospodě (smích). V té době jsme hodně poslouchali doom a black, takže se ta slova pro název kapely sama nabízela. Po hudebním přerodu jsme se dohodli, že si název necháme, protože jsme v té době již měli venku zmíněné EP „…And The Dark Begins“ a pár fans, kteří nás pod tímto názvem znali. Navíc dneska má většina kapel klišovitý název, takže to nijak neřešíme.
Vojta: Když jsem přišel na první zkoušku, položil jsem kapele stejnou otázku. Ale teď si nemyslím, že je ten název špatný. Je malinko infantilní, ale tím bych se vůbec nezaobíral. Když se rozhlédnu kolem sebe, existuje spousta horších názvů.
Kolik je věkový průměr kapely a co jinak děláte v občanském životě? Vypadáte dost mladě na to, jak zkušeně a profesionálně „(In)humanity“ zní...
David: Díky. V průměru nám je 24 let, i když já konkrétně tenhle průměr dost zvedám (smích). V občanském životě jsme normální pracující a studující lidé, kteří obětují svůj volný čas, aby tvrdě pracovali na SECRET OF DARKNESS. Například já se živím jako grafik a webdesigner.
V melodickém death metalu göteborgského střihu toho už zásadního k objevování moc není, souhlasíte se mnou?
Vojta: Souhlasím, ale je to stejné jako v jiném hudebním směru. Doba je přemodernizovaná a přestylizovaná. Co chceš objevovat v čistém death metalu? To už snad ani nejde v ničem. Proto časy, kdy někdo přišel s novým žánrem podle mě už skončily. Teď žánry budou jen mutovat. Což se děje i s göteborgským střihem, jak ty říkáš. Stačí se podívat třeba do Kalifornie za AS I LAY DYING. Když si poslechneš starší alba, tak neuvěříš, že pocházejí z Ameriky a ne z göteborgské scény. V nových albech je také cítit silná vůně Göteborgu. Tato severská scéna má výrazný vliv na ostatní žánry a hlavně na dnes velmi populární, byť uhasínající metal/coreovou scénu. Göteborg měl, má a bude mít své místo ještě na hodně dlouhou dobu.
Takže je vlastně jasné, proč právě tento melodický death metal...
David: Neřekl bych, že hrajeme přímo göteborgský death metal, i když vliv tam bezesporu je. Inspirujeme se, jako mnoho kapel, v různých žánrech a severská scéna je nám asi nejbližší. Máme rádi poutavé a energické melodie, ale i tvrdé a hutné riffy, a to vše nám náš melodický death dává, stejně tak jako (doufejme) i našim fanouškům.
Dá se to, co vám „váš melodický death“ dává, i nějak blíže popsat?
Vojta: Nevím, řekl bych, že SECRET OF DARKNESS nás všechny naplňuje a užíváme si jak cesty po našem momentálně vytíženém tour, tak i naše show na pódiu. A největší radost máme z toho, že naše hudba dokáže oslovit lidi, a ti nás pak podporují a fandí nám.
Jak vidíte budoucnost SECRET OF DARKNESS? Kam budete směřovat, čeho chcete dosáhnout a čeho naopak jen velmi těžko dosáhnete?
Vojta: Já jen doufám, že se ustálí sestava a přestanou se okolo mě a Davida točit muzikanti. Nechceme skončit jako SATYRICON (smích). Jisté ale je, že se budeme snažit fungovat dál, vydávat nové desky, koncertovat a tím si udržovat své místo na metalové scéně. Přáním je více koncertů v zahraničí, což se nám zatím daří a v rámci „(In)humanity Tour“ se například podíváme do Itálie, Německa, Rakouska, Polska, Slovenska, ale i Norska.
David: Jinak co se týče stylu hudby, tak tam toho moc měnit nehodláme. Hlavní slovo budou mít pořád melodie a energické riffy. V budoucnu bychom chtěli natočit minimálně stejně dobrou desku jako je (tedy alespoň doufám) „(In)humanity“, nadále koncertovat a oslovovat naší muzikou více a více lidí. Žádný předem daný cíl si nedáváme a bude záležet jen na nás a trochu štěstí, kam až dosáhneme.
Jaký význam přikládáte textům? Rozumím tomu dobře, když v nich slyším tradiční metalová témata jako špatnosti tohoto světa či obecně temné a záhadné věci?
David: Vojta jim přikládá velký význam, i když pro mě texty v metalu nehrají tak důležitou roli. Určitě ale není na škodu, když mají hlavu a patu, člověk se pak nad nimi může zamyslet.
Vojta: Ty texty jen našly půdu pod nohama. Nemyslím si ale, že jsou to ryze metalová témata. To vidíš jen proto, že hrajeme metal. Při psaní těch textů jsem neslyšel jedinou notu metalové hudby a ani se nikterak nenechal inspirovat jinou metalovou kapelou. Ty texty vycházejí čistě z mých životních událostí, které se okolo mě v té době děly. Ale trochu jsem se nechal volně inspirovat PINK FLOYD, kteří měli naprosto dokonalé texty, navenek nedávající smysl. A tak to přesně cítím i já. Nemám rád verše v muzice a texty, jen aby bylo o čem zpívat. Chtěl jsem tím něco říct a udělal jsem si svá pravidla.
V této souvislosti by mě určitě zajímalo, co v kapele čtete...
Vojta: Na to budu odpovídat asi sám, protože David přečetl možná tak Čtyřlístek a to si v něm spíš prohlížel obrázky (smích). Ale je pravda, že já taky nejsem kdovíjak velký knihomol. Otevírám jen tu knihu, která mě opravdu zaujme. Mám rád cestopisy, např. „Trosečníky Polárního moře“ od autora Běhounka nebo knihy od Stevensona. Naposledy, co jsem četl, byla sbírka legend a pověstí rané Skandinávie. Poněkud pochmurná četba...
David: S tím Čtyřlístkem má Vojta víceméně pravdu, ale pár písmenek jsem přece jen přečetl (smích).
Kdo je zvěčněn na obalu alba „(In)humanity“, někdo z kapely?
David: Jo, máš pravdu, na obalu desky je vyfocen Vojta.
Ale titul alba předpokládám nemá přímo vyřezán do kůže nebo ano?
David: Ne, kdepak. Asi by z toho neměl moc velkou radost, kdyby si musel na části svého těla vyřezat název desky. I když zkusit jsme to mohli (smích).
Vzpomínáte si v této souvislosti na jistého fanouška SLAYER, který si kdysi nechal logo kapely vyřezat na předloktí? Rozumíte takovému jednání, popřípadě byli byste toho u vašich oblíbených kapel schopni?
David: Hm, co se mě týče, ať si každý člověk dělá, co chce, pokud tím neubližuje ostatním.
Vojta: Dokážu pochopit, že je někdo bezmezně do své oblíbené kapely zažraný, ale ne snad natolik, aby si to sám vyřezal na své tělo. V té době a ani dnes přece není problém zajít za tatérem, aby ti to na tu ruku nakreslil. Vypadá to možná i lépe. To jednání mu neberu, je to jeho ruka, ale trochu to nechápu. Schopen bych toho každopádně nebyl.
Jaké jsou vlastně vaše oblíbené kapely? To tu ještě přímo nezaznělo, byť jisté náznaky tu jsou…
David: Oblíbených kapel mám hodně, například HYPOCRISY, BEHEMOTH, MOONSPELL, ARCH ENEMY, RHAPSODY OF FIRE, KATAKLYSM…
Vojta: Spousty. Spíš sleduju více žánrů a z nich to nejlepší. Mám rád blues, poslechnu i kvalitní originální country z Ameriky. Ale vedou u mě PINK FLOYD na všech frontách. Z metalu momentálně asi INSOMNIUM.
Co má symbolizovat výjev na obalu „(In)humanity“? A není maskování oné postavy až nebezpečně podobné stylizaci Nergala na posledních albech BEHEMOTH?
David: Budu upřímný v tom, že se mi jako grafikovi současné artworky a designy BEHEMOTH líbí, ale nikterak jsem neměl v úmyslu, aby se to podobalo Nergalovi. Ten nápad se i s významem textů docela sešel, tak jsme se na něm dohodli. Symbolizuje moc ovlivňovat a deformovat společnost a její pozitivní myšlení ve víru v sama sebe.
Jak často a kde vás posluchači budou moci letos spatřit na koncertních pódiích? Jak už tady zaznělo, momentálně vás trápí opuštěný post kytary…
Vojta: Tento rok docela často. V únoru jsme byli k vidění hodně na západě Čech, ale v průběhu roku zasáhneme v podstatě všechny části republiky. Následně pak v zahraničí, Německo, Norsko, Itálie… jak už jsem zmiňoval.
David: Trápí i netrápí. S Karlem jsme dobří kamarádi, takže jsme se dohodli tak, že dokud nenajdeme adekvátní náhradu, bude s námi i nadále koncertovat. Nicméně nic netrvá věčně a tímto bych chtěl rovněž oslovit případné zájemce, ať neváhají a ozvou se nám.
Na přípravu nového materiálu je tedy ještě brzy… nebo ne? Už máte něco v šuplících?
Vojta: Já osobně texty připravené nemám a ani žádný námět. Téma nového materiálu bych chtěl asi malinko stylově odklonit. Uvidíme, jak budou náměty a nápady zrát, nevím, jak na tom jsou ostatní kluci. Zkušebnu jsme teď docela dlouho neviděli (smích).
David: Momentálně se soustředíme na živá vystoupení, takže přípravu nového materiálu nechystáme. Nějaké nápady už jsou, ale chce to ještě čas.
Pocházíte z Varnsdorfu, jak se vás dotkly události z léta loňského roku ve Šluknovském výběžku?
Vojta: Nevím, jestli se alespoň jednomu z nás bude chtít o tom mluvit. Já v té době byl v Barceloně, když probíhaly ty největší demonstrace, ale je fakt, že i ty ostatní byly otravný. Seděli jsme po zkoušce před zkušebnou s pivem, grilovali steaky a nad hlavou nám pořád bzučel vrtulník. Nevím, já se o tom moc bavit nechci, vadí mi, že si nás s tím lidé spojují. Tohle jde úplně mimo kapelu.
David: Tak z Varnsdorfu už je jen basák Tomáš, ale je pravda, že na víkendy tam jezdíme na zkoušky. Jak říkal Vojta, raději grilujeme a demonstrace nás nezajímají. Nicméně dokážu pochopit „naštvanost“ nejen varnsdorfských obyvatel. Občas se v tomto státě dějí věci.
Na závěr malý kvíz: „Lidskost“ nebo „Nelidskost“?
David: Lidskost.
Vojta: Momentálně pouze „(In)humanity“ (smích ).
DARK TRANQUILLITY nebo IN FLAMES ?
David: DARK TRANQUILLITY.
Vojta: Určitě IN FLAMES.
Internetové stránky nebo papírový magazín?
David: Jelikož sedím denně u internetu, tak internetové stránky.
Vojta: No, to je záludná otázka. Tak web je jednodušší a dostupnější, takže u mě asi zvítězil web. Ale při dlouhých chvílích si občas rád najdu své staré Sparky a pročítám si je. Nebo se zastavím v obchodě a prohlídnu si nějaký časopis, ale nekupuju je.
Koncert v klubu nebo na festivalu?
David: Festival, je tam větší pohoda… pokud teda neprší (smích).
Vojta: Festival.
Obligátní prostor pro závěrečné slovo či vzkaz čtenářům Metalopole:
Vojta: V prvé řadě děkujeme fanouškům a to všem, že nás jezdí podporovat a dodávat nám energii. Čtenářům Metalopole pak děkujeme za čas, který věnovali četbě tohoto rozhovoru a případně i poslechu „(In)humanity“. Budeme se na vás těšit na nějaké akci. Díky moc…
David: Děkujeme všem lidem, kteří nás kdy podporovali a fandili nám a Metalopoli přejeme hodně spokojených čtenářů.
Švýcarská deska představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.